Blog

Už pár let jsem ve společenství Kruhu přátel Bruno Gröninga. Všechno, co jsem se kdy na cestě k sobě dozvěděla a co jsem se naučila, se tady spojuje v jednoduchém učení a žití, jež nám předal tento německý duchovní učitel a léčitel. (Víc se o tom můžete dočíst v mém článku do Meduňky v sekci Publikováno.)

Před sedmi lety jsem se léčila s depresemi. Rok jsem strávila na neschopence, protože jsem opravdu, hlavně zpočátku, nebyla vůbec ničeho schopná. Byla jsem i v lázních (odtud je foto). Antidepresiva jsem užívala asi půl roku, ale pak jsem je přestala brát, věřila jsem totiž, že to zvládnu i bez nich. Lékařka (psychiatrička) mi je sice psát musela,...

vím, že ti dlužím ještě tenhle dopis. Přijmi ho, prosím, jako moji omluvu a zároveň poděkování.

Od malička jsem hrála závodně házenou a věnovala jí dost svého volného času. Není tedy divu, že i moje první opravdové lásky vzešly z tohoto prostředí.

Odmalička mi říkali, jaká mám být, jak se mám chovat, co se může a co nesmí říkat a dělat. A já poslouchala, aby mě měli rádi. Dokonce jsem chtěla být klukem, kterého si táta místo mě tak přál. Totéž jsem dělala v manželství, podřídila jsem svou vůli, svá přání manželovi, jen abychom byli šťastná rodina. Popřela jsem sama sebe, zapomněla...