Depka jako dar

Před sedmi lety jsem se léčila s depresemi. Rok jsem strávila na neschopence, protože jsem opravdu, hlavně zpočátku, nebyla vůbec ničeho schopná. Byla jsem i v lázních (odtud je foto). Antidepresiva jsem užívala asi půl roku, ale pak jsem je přestala brát, věřila jsem totiž, že to zvládnu i bez nich. Lékařka (psychiatrička) mi je sice psát musela, aby mě oficiálně "léčila" a nemusela jsem ještě do práce, ale byla a je trochu alternativní, a tak jsem užívala třezalku, australské květové esence a intenzivně pracovala s psychoterapeutem.

Bylo to období mého nejintenzivnějšího "růstu" a jsem za něj nesmírně vděčná. Fakt jsem šla až na dřeň sebe sama, ujasnila jsem si, co chci v životě dělat, aby měl smysl a já byla spokojená, a uzdravila jsem se. Tuhle vzpomínku mi dnes nabídl FB, a tak se s vámi o tuto svou zkušenost dělím, přestože se už normálně k minulosti nevracím, protože možná někdo z vás prochází něčím podobným.

Tak vám chci jen říct, že všechno se dá zvládnout a nic není tak špatné, jak se nám může jevit. Naopak jsem si právě tehdy uvědomila, jak mě všechny mé těžké situace a prožitky směřovaly právě k poznání sebe sama a k tomuhle uzdravení. Přeju vám krásný podzimní den, venku je dnes sice mlhavo, ale v já mám v srdci tenhle na obrázku. 

S láskou, Stanka (dnes, 17. 11. 2022)

P.S. Že by něco na těch sedmiletých cyklech bylo?