Prozpívejme se k radosti
"Zpěv byl odedávna nedílnou součástí obřadů i pracovních činností, měl magickou a léčící funkci. Některé písně za tímto účelem zpívali šamani, kouzelníci, kněží či mniši v klášterech, jiné tvořili obyčejní lidé, aby zachytili nějaké životní situace, pocit nebo náladu, které každý zná,"říká Mgr. Zuzana Vlčinská. A právě lidové písně jsou nástrojem při jejím prožitkovém zpívání. Nevíte, co si pod tím představit? Pojďme se na to podívat.
U nás v rodině se odjakživa společně zpívalo, a protože jsem to milovala, chodila jsem už od dětství do různých pěveckých sborů a zpívám dodnes. Jednou jsem se v době, kdy jsem řešila osobní a rodinné problémy, dozvěděla o prožitkovém zpívání. Že je to krásné zazpívání, a navíc forma jemné a hluboké terapie. Hledala jsem potřebné informace, objevila Zuzanu Vlčinskou a vypravila se na týdenní pobyt do Svatého Jana pod Skalou.
Lidé odjakživa zpívali, když cítili radost, smutek, opuštěnost, naději, sílu
Sešla se zde tentokrát skupina asi dvanácti žen, ale jindy se prý zúčastňují i muži. Seznámily jsme se navzájem i se Zuzanou Vlčinskou. Je to muzikoložka, hlasová terapeutka a matka dvou dětí. Ve 14 letech přišla o hlas. Hledala ho různými cvičeními a rehabilitacemi dvacet let a při tom se naučila hodně o souvislostech hlasu, těla a duše. Dnes opět zpívá a její hlas je krásný silný a pevný.
"Hlasový projev úzce souvisí s psychikou. Někdo koktá, chraptí nebo jeho hlas působí nejistě. Vždycky jde o psychickou diagnózu nebo následky nějakého traumatu. Je například známo, že mnohým lidem odejde hlas, když jim umírají rodiče. Zrcadlí to bolestnou ztrátu i velkou změnu v životě člověka. Hlas funguje také jako nástroj péče o sebe sama, působí efektivně a přitom jemně. Má schopnost integrovat, propojovat tělo s myslí, duší, představami. Můžeme ho doslova v sobě nahmatat. A když přidáme i příběh, který se s emocemi propojí, všechny složky se vyladí a léčí. Lidé odjakživa zpívali, když cítili radost, smutek, opuštěnost, naději, sílu... Pomáhalo jim to. Muzika v nás dělá pořádek," tvrdí Zuzana.
My teď při prožitkovém zpívání strávíme celý týden s lidovými písničkami, s pohybem a péčí o sebe. A složení skupiny dává větší prostor ženským tématům. Nic není povinné, můžeme dělat jen to, co se nám bude chtít. Denní režim je jednoduchý - dobrovolná rozcvička, snídaně, dopolední hlasová dílna, nebo cvičení, oběd, polední klid, odpolední zpívání, večeře a po ní společný nebo individuální program. Je o nás dokonale postaráno.
"Ááách jo, jééé, hmmm, nééé, sss, ufff..." zní v úvodu každé lekce vzdychání, hekání, hladíme se hlasem uvnitř těla, ale i zvenku. Začínáme od těla a dechu, hmatáme hlas v těle, sledujeme jeho vibrace, zvědomujeme hlasové opory, pocity a proudění dechu. Zuzana nás učí, že i jazyk je končetina, vnímáme, čeho, jak a kde se v nás dotýká. Rozezníváme hlas. I on je orgán, kterým dosáhneme daleko kolem sebe. A důležitá je představa, můžeme téměř vidět, jak mezi tónem a místem, kam ho pošleme, protéká stříbrný potůček. Pomalu se také rozhýbáváme současně s vydávanými zvuky, nejprve na místě a postupně už s jednoduchými melodiemi i v prostoru. A tím, že se ostatní hlasem starají o sebe, i moje tělo dostává pečující dar.
Práce s dechem a tělem pomáhá odstraňovat ztuhlé stereotypy a bloky
Zpíváme první píseň, ukolébavku Halé, dítě. Můžeme vnímat, jak balí děťátko do maminčina hlasu, nahrazuje dítěti plodovou vodu, mateřskou náruč, kolíbku nebo košík, a dává mu pocit bezpečí, klidu a péče. Pravidelný rytmus kolébání ve spojení s lehkým mentálním pohybem a něhou uzavírá i šuplíčky v nás a rovná je do jednoduchosti. "Ač je kolíbačka adresována dítěti, hladí a ošetřuje matka svým zpěvem a pohupováním i sebe," dočítám se později v Zuzanině knize a zpěvníku Písně na cesty krajinami duše. Z ní jsem pro vás také čerpala některé informace.
Je úžasné, jak lidová píseň dokáže vyjádřit melodií a rytmem náladu, přenáší ji na nás a vyplavuje tak vzpomínky, prožitky a emoce s nimi spojené. "Zpěv a práce s hlasem přes tělo pomáhá odstraňovat ztuhlé stereotypy a bloky, umožňuje bezpečnou práci s emocemi, ovlivňování jejich síly a jejich plné prožití a vyjádření. Když si dovolíme něco cítit, a písničky nás k tomu přímo vybízejí, jako první přichází smutek. Je branou k diferencovanějšímu vnímání se, a tak je třeba mu také dát prostor. Zejména staré hluboké rány duše a traumata těla je možno hlasem a dobrou písní efektivně hojit,"projevuje se Zuzanina psychoterapeutická zkušenost. Zpívání nám tak vrací do života schopnost radovat se.
Každý den se naučíme několik lidových písniček. Zpočátku zpíváme všichni jednohlasně, pak přidáváme druhý či třetí hlas. Není ani tak důležitá technika zpěvu nebo intonace, ale pochopení sdělení, prožitek, představa. V jednom svém rozhovoru Zuzana vysvětluje: "Hudba jsou vlastně strukturované emoce. Zpívat spolu znamená dotýkat se druhých prostřednictvím svého hlasu a prožívat emoci, která má krásný tvar. Ten tvar se jmenuje píseň. Lidovky jsou zhuštěný život, koncentrát prožívání. Na malé ploše, což je třeba jen deset vteřin, se tu mohou stát zásadní věci. Z některých písní je zřejmé, že vznikly, když se jejich zpěvák setkal s něčím, co ho přesahovalo: s krásnou přírodou, velkým citem, západem slunce, bolestí... a vyjádřil to zpěvem. Takové písně mají velké kouzlo a sílu. (...) A hudba, ta mě fascinuje ještě víc. V pohybu melodie je život duše, její plynutí je často záznamem proudění energie v těle v určité situaci. Mnohé z písní proto pomáhají hlubokým emocím projevit se tak, jak je třeba, a to je hojivé. Věřím, že to tak fungovalo i v minulosti. Někomu se něco přihodilo, byl třeba opuštěn někým blízkým, nešel se však opít, ale zazpíval si. Tím se o sebe postaral. Nechal odtéct svůj smutek a hořkost, ozdobil je, rozloučil se, zároveň se tak podpořil, mohl sám sebe slyšet, jak krásně zpívá, opřel se o svůj hlas a dech. Takové písně jsou vlastně připraveny i pro nás. Když se ocitneme v podobné situaci, máme nástroj, který už někomu dřív pomohl."
Zpěv většinou doprovázíme pohybem. Někdy jen rukama, jako bychom čistily prostor kolem sebe nebo se zbavovaly toho, co už v něm nechceme, jindy podupáváme, zpíváme za chůze nebo jednoduše tančíme v kruhu. Působení vibrací a energie emocí v hlasu se tím umocňuje.
Radost v písních, stejně jako v životě, má nespočet barev a podob
"Společné zpívání lidi spojuje a vylaďuje. Je možné si spolu zažertovat, poveselit se a cítit, že není třeba brát život pořád vážně. Rozmanitost lidových písní ilustruje, že radost není jen jedna, ale má nespočet barev a podob. Většinou přiřazujeme živé tempo radosti a pomalé smutku. Rychlé písně nás aktivizují podobně jako smích. Rozhýbávají ztuhlá místa a v rychlosti zpěvu už nestíháme myslet na starosti. Existuje však také pomalá radost, která neprobíhá ve výbuších smíchu, ale pozvolným zářením prostupuje celou naši bytost.
Hudba odedávna sloužila ke společnému nebo individuálnímu zastavení se v prožitku, který je teď a za okamžik zmizí. Takové zpívání prohlubuje procítění přítomnosti, bytostné spojení se sebou a s řádem, který nás všechny přesahuje a zároveň nezachytitelným způsobem spojuje. Vícehlasé zpívání je jednou z forem společné zábavy a hry. Každý si při něm může "zpívat to svoje" a zároveň spolutvořit krásný a zábavný celek s ostatními. Můžeme tak být sami sebou a přitom neztratit kontakt s okolím, zpívat svůj hlas a současně naslouchat ostatním," píše se ve zmiňovaném zpěvníku. A přesně tohle jsem si často v průběhu semináře uvědomovala a bylo to pro mě hodně posilující.
Strávit týden s prožitkovým zpíváním je jako dopřát si lázně
Ten týden s prožitkovým zpíváním a Zuzanou Vlčinskou byl pro mě opravdovými lázněmi. Několikrát naše slzy vyplavovaly hluboko uložené emoce smutku a bolesti, abychom se jich mohly zbavit, jednou mě písnička doslova srazila na kolena (to když jsme zpívaly "Radši bych svoju krev viděla potokem, než tebe, šohajku, ve světě dalekém..."), ale se Zuzaninou pomocí jsme to vždycky všechno zvládly a pročistily. Hodně pomohlo i vzájemné sdílení pocitů, pro něž byl prostor na začátku i na konci každého bloku. Nakonec většinou zůstala jen vděčnost za moudrost našich předků, již vložili do svých písní, a čirá radost ze zpěvu, ze života. Všechny jsme se vracely domů odpočaté, spokojené, se spoustou nových písniček a s radostí a láskou v srdci.
Prožitkové zpívání je vhodné pro každého, kdo se chce blíže seznámit se svým hlasem, emocemi, nebo si chce prostě jen zazpívat. Vítání jsou i ti, kdo si o sobě myslí, že zpívat nedovedou. Zuzana Vlčinská člověku ukáže, že pěkně zpívat dokáže každý. A nemusíte hned jezdit na celý týden, semináře prožitkového zpívání probíhají v Praze pravidelně každý týden, stačí si vybrat některý z nich, popřípadě navštívit některou z dílen, jež vede na různých místech republiky. Více informací se můžete dozvědět na https://www.prozitkovezpivani.cz/
I vy, stejně jako já, se můžete prozpívat k radosti.